Kugelblitz, By KFS - Own work, CC BY-SA 4.0

Hitlerův Gepard: Flakpanzer IV Kugelblitz se dvěma 30mm kanóny přišel na bojiště příliš pozdě

Flakpanzer IV Kugelblitz byl německý samohybný protiletadlový prostředek na podvozku Panzeru IV. Místo otevřené věže měl zcela uzavřenou kulovitou věž a dvojici 30mm kanónů MK 103.

Vznikl v době, kdy Spojenci ovládali vzdušný prostor nad Evropou, a do služby se dostal jen v zanedbatelném počtu. Podle většiny pramenů byly do konce války dokončeny jen nižší jednotky kusů.

Proč Wehrmacht potřeboval nový Flakpanzer

Dřívější Flakpanzery na podvozku Panzeru IV měly slabé místo v ochraně osádky. Wirbelwind a Ostwind měly otevřené věže, které nechránily proti střepinám ani palbě z palubních zbraní letadel.

V roce 1944 už Luftwaffe nedokázala zajistit krytí pozemních vojsk. Německé jednotky Wehrmachtu proto potřebovaly mobilní protiletadlovou palebnou sílu přímo v bojových uskupeních. Nejznámější varianty Flakpanzeru IV přitom spoléhaly na otevřené věže s omezenou ochranou.

  • Wirbelwind: čtveřice 20mm kanónů Flak 38 v otevřené věži, podle dostupných údajů vzniklo 87 až 105 kusů
  • Ostwind: jediný 3,7cm kanón Flak 43 v otevřené věži
  • Kugelblitz: dvojice 30mm kanónů v uzavřené kulové věži

Od námořní věže ke kulovému tvaru

Projekt vycházel z původně ponorkové protiletadlové věže, později se ale vyvinul do samostatného řešení. První úvahy počítaly s úpravou věže určené pro ponorky Kriegsmarine, vyzbrojené dvojicí 30mm kanónů MK 303 Brünn.

Podle dostupných pramenů však tato varianta nebyla využita a Kugelblitz dostal 30mm kanón MK 103 v uspořádání Zwillingsflak 103/38. Konstrukční práce se podle otevřených zdrojů spojují s firmou Daimler-Benz, která na počátku roku 1944 představila návrh s uzavřenou polokulovitou věží.

Zbraň MK 103 původně vznikla jako letecký kanón u firmy Rheinmetall-Borsig. Používal se například v podvěsném kontejneru stíhače Henschel Hs 129 nebo na letounu Dornier Do 335.

Kugelblitz kombinoval standardní podvozek tanku Panzer IV s hydraulicky ovládanou uzavřenou věží. Aby se do vozidla vešla nová věž, bylo nutné použít širší věncové ložisko známé z Tigeru.

Hydraulický pohon věže umožňoval podle dostupných údajů plné zvednutí kanónů za něco přes čtyři sekundy a otočení o 360° za zhruba 15,5 sekundy. Právě rychlá reakce byla pro boj proti nízko letícím cílům zásadní. Základní údaje:

  • Osádka: 5 mužů (velitel, dva střelci, radista, řidič)
  • Hlavní výzbroj: 2× 30mm MK 103 (Zwillingsflak 103/38)
  • Pomocná výzbroj: kulomet MG 34 ráže 7,92 mm
  • Teoretická kadence: přibližně 900 ran za minutu (kolem 450 na hlaveň); praktická podle jednoho zdroje zhruba 480 ran za minutu
  • Pancéřování: čelo 80 mm, boky 30 mm, záď 20 mm
  • Motor: Maybach HL 120 TRM, výkon 296 HP
  • Rychlost: přibližně 38 km/h
  • Dojezd: přibližně 200 km

Výroba: Plán a skutečnost

Plánovaná produkce se nikdy nenaplnila. Původní plán počítal se zahájením výroby v září 1944 v počtu pěti vozidel měsíčně, s navýšením na 30 kusů měsíčně do prosince téhož roku.

Skutečnost byla odlišná. Německý zbrojní průmysl byl zasažen bombardováním, nedostatkem surovin i přesunem priorit na jiné typy. Kugelblitzy navíc vznikaly především přestavbou již existujících podvozků.

V únoru 1945 bylo rozhodnuto přesunout výrobu ke Kommandu Ostbau. Podle záznamů citovaných v literatuře byla v březnu 1945 skutečně dokončena dvě vozidla. Jiné dokumenty uváděly tři prototypy (jeden v říjnu 1944, dva v březnu 1945), případně 5 kusů.

Kugelblitz: Bojové nasazení

Kugelblitz neměl na průběh války měřitelný vliv. Vzhledem k počtu vyrobených kusů a době, kdy vznikly, nelze mluvit o systematickém bojovém nasazení. Konkrétní informace o jeho případném použití v poslední fázi války se v pramenech liší a nejsou spolehlivě doloženy.

Z technického hlediska měl Kugelblitz několik předností jako uzavřenou věž, lepší ochranu osádky, vysokou kadenci palby, rychlé natáčení a zvedání zbraní vůči letícím cílům.

Kugelblitz je především technologickým mezistupněm k pozdějším protiletadlovým tankům. Jeho koncepce uzavřené, plně otočné věže s rychle střílejícími automatickými zbraněmi předjímá pozdější vývoj.

Po válce se samohybné protiletadlové systémy staly běžnou součástí obrněných jednotek. Jejich podoba se však posunula k radarovému navádění a elektronice, které Kugelblitz logicky nemohl mít.

Za jeho „vnoučata“ můžeme označit západoněmecký Gepard s dvojicí 35mm kanónů a radarem, nebo sovětský ZSU-23-4 Šilka. Oba vznikly o desítky let později a patří do jiné technologické éry.

Zdroj: Tank Encyclopedia, Secret Projects Forum
Autor/Licence fotografie: Kugelblitz, By KFS – Own work, CC BY-SA 4.0